Pražské metro za 20 let: Nové linky a stanice, které změní Prahu

Plánované prodloužení linky D do Písnice

Plánované prodloužení linky D do Písnice je jeden z těch projektů, které mohou opravdu změnit tvář pražské dopravy. Navazuje na stavbu nového úseku z Pankráce, který právě teď roste pod zemí, a má ambici dotáhnout metro tam, kde ho lidé zoufale potřebují – do oblastí, které dosud kvalitní spojení postrádají.

Kam by mělo metro pokračovat? Z konečné stanice Depo Písnice dál na jih, směrem k Libuši a Modřanům. To není jen tak nápad z hlavy – vychází to z dlouhodobých plánů, jak by se Praha měla rozvíjet. Jižní část města totiž v posledních letech doslova exploduje. Stěhují se sem mladé rodiny, vyrostla tu spousta nových bytovek, a s každým rokem je tady víc a víc lidí. A ti všichni potřebují nějak dostat do práce.

Představte si to: každé ráno tisíce lidí nasedají do přeplněných autobusů nebo se tlačí do aut, aby se dostali do centra. Silnice jsou ucpané, autobusy jezdí přeplněné, parkování je noční můra. Nové stanice metra by mohly být odpovědí na všechny tysy problémy. Není to přece jen o pohodlí – jde o to, aby město fungovalo.

Projekt počítá minimálně se dvěma až třemi novými stanicemi, ale přesné umístění? To ještě není vytesané do kamene. Specialisté musí zvážit spoustu věcí – kolik lidí tudy denně projde, kde by stanice měly největší smysl, ale taky co je pod zemí. Jižní Praha má totiž svá geologická specifika, a to může stavbě pěkně zamíchat kartami. Razit tunel není nikdy procházka růžovým sadem, ale v některých místech je to ještě náročnější.

A teď přichází otázka, která všechny zajímá: kolik to bude stát? Odhadované náklady se pohybují v desítkách miliard korun. To není suma, kterou prostě vytáhnete z rozpočtu. Město bude muset sáhnout do vlastních zdrojů, počítat se státní podporou a určitě se pokusí získat peníze i z evropských fondů. Je to balancování mezi tím, co bychom chtěli, a tím, co si reálně můžeme dovolit.

Kdy by se to tedy mohlo stát realitou? S faktickou realizací se počítá až po dokončení současné výstavby úseku Pankrác - Depo Písnice, takže nejspíš až ve druhé polovině třicátých let. Ano, zní to jako vzdálená budoucnost. Ale takové projekty prostě chtějí svůj čas – od prvních studií přes projektování až po samotnou stavbu. A všechno to musí dávat smysl v kontextu dalších investic, které Praha plánuje.

Nová linka E propojí sever a jih

Pražské metro čeká v příštích letech pořádná změna. A není to žádná drobnost – jde o něco, co opravdu změní způsob, jakým se po hlavním městě pohybujeme. Nová linka E je totiž nejambicióznější projekt v celé historii pražského metra a má propojit sever s jihem města úplně novým způsobem. Pro statisíce lidí, kteří denně dojíždějí do práce, na nákupy nebo za zábavou, to může znamenat revoluci.

Kam vlastně ta nová linka povede? Plánovaná trasa začíná u Nákladového nádraží Žižkov, pokračuje přes centrum a míří směrem k Jižnímu Městu, možná ještě dál na jih. Hlavní smysl? Odlehčit přetíženým linkám, které už dnes nestačí, a konečně pořádně napojit oblasti, které na metro buď nejsou napojené vůbec, nebo jen velmi špatně. Na severu projde linkou hustě obydlenými čtvrtěmi, kde lidé zoufale postrádají rychlé spojení, na jihu zase lépe propojí sídliště a nové rozvojové lokality s centrem.

Jenže pozor – nečekejte, že si do nové linky sednete už za pár let. Reálně se počítá s tím, že první úseky by mohly být hotové nejdřív ve třicátých nebo čtyřicátých letech. Zní to jako věčnost? Možná ano, ale takové projekty prostě trvají. Jen si představte všechny ty geologické průzkumy, urbanistické studie, posudky vlivů na životní prostředí... a hlavně peníze. Bavíme se o desítkách miliard korun.

Co z toho budeme mít? Především další přestupní uzel v centru, který nám usnadní pohyb mezi linkami. Ano, přestupní stanice už teď máme, ale nová linka E přidá další možnosti a hodně lidem zkrátí cestu. A co víc – přímé spojení ze severu na jih bez nutnosti přestupovat? To ocení každý, kdo zná tu bolest, když musíte měnit linky s taškami plnými nákupů nebo s kočárkem.

Po technické stránce půjde samozřejmě o nejmodernější řešení, jaké bude v době stavby k dispozici. Stanice budou bezbariérové a pohodlné. Musí být – Praha přece roste, lidí přibývá a pokud chceme méně aut v centru a čistší vzduch, potřebujeme veřejnou dopravu, která prostě funguje a kam se lidé rádi vrátí.

Modernizace stanic a bezbariérové přístupy pro všechny

Pražské metro se v posledních letech proměňuje k nepoznání. Nejde přitom jen o nový kabát pro staré stanice – jde o něco mnohem důležitějšího. Každý z nás by měl mít možnost projet se metrem bez překážek, ať už jsme na vozíčku, tlačíme kočárek, nebo se prostě jen hůř pohybujeme.

Představte si maminku s dvojčaty v kočárku, babičku po operaci kyčle nebo tatínka na invalidním vozíku. Všichni potřebují dostat se stejně pohodlně do metra jako kdokoli jiný. A právě to je cíl celé přestavby – vytvořit metro, které prostě funguje pro každého. Není to jen o rampách a výtazích, jde o změnu myšlení.

Dopravní podnik si dal ambiciózní cíl: do roku 2030 mají být skoro všechny stanice skutečně přístupné. To znamená výtahy tam, kde byly jen schody, širší průchody, speciální pásy na zemi pro nevidomé. Zní to jednoduše? Zkuste si ale představit, co obnáší postavit výtah ve stanici, která byla postavená před padesáti lety. To je jako skládat puzzle, kde vám chybí půlka dílků a musíte si je vyrobit na míru.

Moderní výtahy jsou dnes naprostou nezbytností, ne nějakým luxusem. A ano, je to drahé a technicky náročné, zvlášť když narážíte na historické konstrukce. Ale když vidíte, jak seniorka poprvé bez problémů sjede do metra, víte, že to má smysl.

Co se ale často přehlíží, jsou ty méně viditelné věci. Třeba digitální panely s velkými kontrastními písmeny – pro někoho detail, pro slabozrakého člověka životní nutnost. Hlasová oznámení, která vám řeknou, co se děje, když nevidíte na displej. Hmatové mapy, které vám pomůžou zorientovat se, když nespatříte ani ruku před očima. Tohle všechno dohromady vytváří prostředí, kde se prostě nemusíte bát.

Na nástupištích přibývají varovné pásy – ty výrazné žluté nebo bílé pruhy u hrany. Možná jste si jich ani nevšimli, ale pro někoho jsou rozdílem mezi bezpečnou cestou a potenciálním nebezpečím. A některé stanice už testují automatické dveře na nástupištích. Ty nejen chrání před pádem na koleje, ale ještě k tomu zlepšují klima a snižují hluk.

Procházíte někdy stanicí metra s těžkým kufrem a přemýšlíte, kde si na chvilku odpočinout? Teď si to vynásobte tím, že každý krok vás bolí nebo že tlačíte dvacet kilo těžký invalidní vozík. Proto nové stanice mají širší prostory, víc místa na manévrování a strategicky rozmístěné lavičky. Není to žádná věda – jen trocha empatie a zdravého rozumu.

A víte co? Technika je skvělá, ale bez lidí by to nefungovalo. Zaměstnanci metra dnes procházejí speciálními školeními, učí se, jak pomoci člověku na vozíčku, jak komunikovat s neslyšícím cestujícím, jak asistovat někomu, kdo potřebuje trochu víc času. Tohle se nedá nahradit žádným automatem.

Budoucnost pražského metra není jen o tom, kam dojedeme – je o tom, jestli se tam dostaneme všichni společně, bez rozdílu.

Automatizace provozu a řízení vlaků bez řidičů

Pražské metro stojí před zásadní proměnou. Automatizace provozu a řízení vlaků bez řidičů není žádná sci-fi budoucnost – je to realita, která se pomalu, ale jistě blíží i do našeho hlavního města. Dopravní podnik spolu s magistrátem už několik let přemýšlí nad tím, jak by to mohlo fungovat. Vlaky bez strojvedoucího? Pro někoho to možná zní děsivě, ale pravda je taková, že tahle technologie běžně funguje v desítkách měst po celém světě.

Představte si ranní špičku na trase C. Lidé se tlačí do vagónů, na nástupištích to vypadá jako v konzervě. Hlavní výhodou automatizovaného provozu je právě to, že by vlaky mohly jezdit mnohem častěji. Místo současných intervalů kolem devadesáti sekund by mohly vlaky přijíždět třeba každou minutu. Víc vlaků znamená víc místa pro cestující, a to bez toho, aby se musely stavět nové tratě nebo kupovat delší soupravy.

Nová linka D je vlastně taková zkušební dráha pro budoucnost. Infrastruktura této linky zahrnuje moderní zabezpečovací systémy a komunikační technologie, které jsou připravené na to, aby se jednou mohly vlaky řídit samy. Je to chytřejší, než zpětně předělávat staré linky – to by stálo majlant a způsobilo by to chaos.

Teď k tomu, co lidi zajímá nejvíc: je to vůbec bezpečné? Není tam přece nikdo, kdo by v případě problému zasáhl. Ale podívejte se na čísla z měst, kde už automatické metro jezdí roky. Systémy bez řidičů jsou bezpečnější než tradiční provoz. Proč? Protože počítač se nesekne, nezadívá se do mobilu, nezaspí po noční směně. Má senzory, má záložní systémy, má umělou inteligenci, která reaguje okamžitě. Člověk je nakonec jen člověk – může udělat chybu.

Jasně, na začátku to bude stát spoustu peněz. Ale v dlouhodobém horizontu se to vyplatí. A nebojte se – nejde o to, aby strojvedoucí přišli o práci. Ti se prostě přesunou jinam – někdo bude kontrolovat systémy, někdo pomáhat cestujícím, někdo se postará o údržbu. Automatizace také umožňuje flexibilnější provoz – třeba v noci, o víkendu nebo když je v Edenu zápas a všichni míří na Strašnickou. Systém se tomu prostě přizpůsobí.

Z technického hlediska to znamená nasadit přesné senzory po celé trati, propojit všechno s řídicím centrem, nainstalovat automatické dveře na nástupištích a vyvinout software, který to celé spolehlivě řídí. A taky vyřešit větrání v tunelech – když budou vlaky jezdit častěji, bude tam víc tepla.

Ekologické řešení a úspora energií v metru

Pražské metro se v příštích letech chystá na pořádnou zelenou revoluci. Nejde jen o to, aby jezdilo víc vlaků nebo aby se stavěly nové trasy. Hlavní je teď snížit dopady na životní prostředí a šetřit energií, jak jen to jde. Pražané ostatně stále víc chtějí, aby jejich metro bylo opravdu ekologické – a to se konečně začíná dít.

Znáte ten pocit, když šlápnete na brzdu a auto se zastaví? Většina té energie prostě zmizí jako teplo. Metro ale umí být chytřejší – při brzdění dokáže energii vrátit zpátky do sítě. Všechny nové vagony už s tímhle počítají. A není to málo – odborníci říkají, že takhle se dá ušetřit až třicet procent energie, která by se jinak zbytečně ztratila. To je přece skvělé, ne?

Další velká změna se týká osvětlení. Staré žárovky a zářivky postupně mizí a nahrazují je LED světla. Výsledek? Nižší účty za elektřinu, lepší viditelnost a víc bezpečí pro všechny, kdo metrem projíždějí. A co víc – nové systémy mají senzory, které samy poznají, kolik světla je zrovna potřeba. Ráno na plné obrátky, v noci ztlumené. Prostě chytré řešení.

Možná vás překvapí, že na střechách dep a dalších budov metra se objevují solární panely. Metro tak vyrábí část své vlastní elektřiny přímo ze slunce. Tuhle energii pak využívá pro kanceláře, venkovní osvětlení nebo třeba pro dobíjení servisních aut.

Klimatizace a ventilace v metru? To je kapitola sama pro sebe. Dole pod zemí se musí neustále řešit teplota a vlhkost, což spolykalo hromady energie. Nové systémy jsou ale mnohem přesnější – upravují podmínky přesně podle toho, co je zrovna potřeba. A navíc umí znovu využít teplo z odpadního vzduchu. Cestující se budou mít stejně dobře, ale energie se spotřebuje daleko míň.

Ještě jedna věc, na kterou se často zapomíná: dešťová voda. Metro jí začíná využívat pro úklid stanic nebo mytí vlaků. Proč plýtvat pitnou vodou na něco, kde bohatě stačí ta z nebe?

Celkově jde o promyšlený plán, jak udělat z pražského metra vzor pro ostatní města v Evropě. A hlavně – aby to fungovalo nejen pro nás teď, ale i pro další generace.

Rozšíření kapacity a kratší intervaly mezi spoji

Pražské metro čeká v příštích letech pořádná proměna. Změny, které se chystají, by měly udělat z každodenního dojíždění podstatně příjemnější záležitost. Víte, co to znamená ráno narvat se do přeplněného vagónu, kde se sotva dá dýchat? Přesně tohle by se mělo změnit.

Větší kapacita a kratší čekání na spoje – to je hlavní cíl, na kterém se teď pracuje. Praha roste, lidí přibývá a metro už to místy prostě nestíhá. Zvlášť ráno a odpoledne, když každý spěchá do práce nebo domů, jsou některé úseky tak přetížené, že je to skoro na hraně.

Dopravní podnik dlouhodobě ladí strategii, jak dostat lidi z místa na místo rychleji a pohodlněji. Hlavní myšlenka je jednoduchá – soupravy by měly jezdit častěji. Dneska ve špičce čekáte někde dvě tři minuty, což nezní špatně, ale cílem je dostat se ideálně na devadesát sekund až dvě minuty, a to i mimo hlavní provoz. Představte si, že byste prakticky nemuseli čekat vůbec.

Aby to ale fungovalo, musí se vyměnit celý signalizační a řídicí systém. Současná technologie je sice spolehlivá, ale prostě neumí vlaky pouštět tak rychle za sebou, jak by bylo potřeba. Proto se chystají moderní automatizované systémy, které dokážou vlaky řídit přesněji a bezpečně zkrátit odstupy mezi nimi. Stojí to miliardy, jasně, ale výsledek to stojí – každý den to pocítí tisíce lidí.

A nejde jen o to, že by vlaky jezdily častěji. Plánují se také nové, modernější a prostornější soupravy, kde bude víc místa. Představte si širší dveře – lidi nastoupí a vystoupí rychleji, vlak nestojí ve stanici tak dlouho a celý provoz se zrychlí. Uvnitř pak bude lepší využití prostoru, sedadla budou rozložená chytřeji a zůstane dost místa na stání, aniž byste měli pocit, že jste v konzervě.

Samozřejmě se taky mluví o prodlužování stávajících linek a stavbě nových úseků. Třeba linka D poroste směrem na jih, přibudou nové stanice, moderní depa, kde se postará o víc souprav. Tohle všechno dohromady – nová infrastruktura plus častější spoje – to teprve dá smysl. Nejde jen o jedno opatření, ale o celkovou proměnu, která spojuje technologie s fyzickým rozšířením sítě. A právě tahle kombinace může pražské metro posunout o level výš.

Propojení s příměstskými vlaky a letištěm Ruzyně

Pražské metro se v poslední době pořádně mění a není to jen tak. Jde o mnohem víc než jen stavbu pár nových stanic – celá koncepce směřuje k tomu, aby všechny druhy městské dopravy konečně fungovaly jako jeden celek. Představte si, že jedete z příměstského vlaku a plynule přestoupíte do metra, které vás zaveze rovnou na letiště. Bez zbytečného čekání, bez hledání spojů, prostě to funguje.

Když dnes přestupujete třeba na Hlavním nádraží z vlaku do metra, víte přece, jak to vypadá. Dlouhé chodby, nepřehledné značení, někdy máte pocit, že jdete půl města. Proto je propojení metra s příměstskými vlaky teď naprostá priorita. Vznikají plány na moderní přestupní terminály – místa, kde se systémy opravdu potkají a budou spolu komunikovat. Na Smíchově, na Hlavním nádraží nebo třeba ve Vysočanech. Tyhle uzly mají fungovat jako skutečné dopravní huby, kde prostě přejdete z jednoho nástupiště na druhé a jeďte dál.

A co letiště? To je kapitola sama pro sebe. Kolik lidí řeší, jak se vlastně dostat na Ruzyň? Autobus, který trvá věčnost a v zápchách ještě déle. Taxi, které vás stojí majlant. Pro město, které chce být moderní evropskou metropolí, je to prostě málo. Prodloužení linky D až na letiště by mělo všechno změnit – z centra na terminál za dvacet, možná třicet minut. Zní to skvěle, že? Jenže realita přináší komplikace. Složitý terén, finance, koordinace s letištěm... To všechno se musí nějak vyřešit.

Ale stavět koleje a tunely je jen polovina práce. Co by vám bylo platné krásné spojení, kdybyste potřebovali tři různé jízdenky a nevěděli, kdy vlastně ten vlak jede? Celý systém musí fungovat i na papíře – jeden lístek, jedna aplikace, jasné informace. Chcete vědět v reálném čase, jestli stihnete přestup? Máte. Potřebujete bezbariérový přístup? To je dnes naprostý standard, ne nadstandard.

Technologie v tom hrají obrovskou roli. Nové stanice se projektují tak, aby vydržely i za dvacet, třicet let, kdy bude cestujících ještě víc. Automatické systémy mají hlídat, aby spoje na sebe skutečně navazovaly – žádné čtvrthodinové čekání na eskalátorech, protože metro právě odjelo a další jede za deset minut. Když se jízdní řády metra a příměstských vlaků konečně sesynchronizují, možná víc lidí nechá auto doma. A to je přesně ten cíl.

Pražské metro není jen dopravní systém, ale živoucí organismus našeho města, který se musí neustále vyvíjet a přizpůsobovat potřebám budoucích generací. Jeho rozšíření a modernizace jsou klíčem k udržitelnému rozvoji metropole.

Radovan Klučka

Digitalizace a chytré technologie pro cestující informace

Digitalizace a chytré technologie mění tvář pražského metra – a s ním i způsob, jakým se všichni pohybujeme pod povrchem hlavního města. Dopravní podnik na tom intenzivně pracuje a výsledky budou znát všichni, kdo metro používají denně nebo jen občas.

Představte si, že vejdete na stanici a hned víte, ve kterém vagonu bude místo k sezení. Přesně to přinese modernizace informačních systémů. Budoucnost pražského metra staví na pokročilých digitálních displejích a interaktivních panelech, které najdete na každé stanici i přímo ve vozech. Nejde jen o klasické informace o příjezdech – dostanete personalizované údaje v reálném čase. Kolik lidí je v konkrétním vagonu? Kdy přesně musíte přestoupit na červenou linku? Zdržuje se něco na trase? Všechno na jednom místě.

Mobilní aplikace procházejí revolucí. Plánované rozšíření přinese navigaci přímo uvnitř stanic pomocí rozšířené reality a přesného polohování. Ztratili jste se někdy v labyrintu Muzea nebo Můstku? Brzy stačí vytáhnout telefon a aplikace vás povede krok za krokem k správnému východu nebo přestupu. Umělá inteligence v těchto aplikacích se přitom učí z vašich zvyklostí – navrhne optimální cestu podle aktuálního provozu, historických dat a toho, co preferujete vy osobně.

Co se děje v zákulisí, má přímý dopad na váš každodenní dojíždění. Systémy prediktivní údržby sledují technický stav celé infrastruktury a dokážou odhalit problém dřív, než se z něj stane zpoždění. Výsledek? Méně výpadků, méně zdržování a pokud už se něco stane, dozvíte se to okamžitě přes všechny dostupné kanály.

Metro má být pro všechny. Proto budoucí systémy myslí na bezbariérová řešení – hlasoví asistenti, haptická zpětná vazba, kontrastní displeje. Přibydou automatická hlášení v Braillově písmu a zvukové majáky pro nevidomé cestující. Univerzální design informačních systémů znamená, že se v metru zorientuje každý bez rozdílu.

A co když potřebujete kombinovat metro s tramvají, autobusem nebo třeba sdíleným kolem? Jednotná platforma spojí všechno dohromady. Naplánujete si celou cestu od domovních dveří až k cíli – systém zohlední aktuální dopravu, čas, cenu i to, jestli vám záleží na ekologickém dopadu. Prostě chytré řešení pro moderní život ve městě.

Nové depa a technické zázemí pro vozový park

Pražské metro se neustále vyvíjí a jeden z největších oříšků, který musíme vyřešit, je prostě fakt, že potřebujeme víc místa pro naše soupravy. Dnešní depa už to jednoduše nestíhají – metro jezdí čím dál víc, lidí přibývá a všichni očekáváme, že spoje budou jezdit přesně a pohodlně. Bez nových dep a pořádné modernizace těch stávajících to prostě dlouhodobě nepůjde.

Když se plánují nová depa, nejde jen o to postavit velkou halu a hotovo. Musí se promyslet spousta věcí. Ta depa, co dnes máme – Hostivař, Kačerov, Zličín – se pomalu plní k prasknutí. A to není jen o tom, že se tam nevejdou další vlaky. Jde hlavně o to, že se tam nedají pořádně opravovat a udržovat. A když přijdou nové moderní soupravy s jejich chytrými systémy a elektronikou, potřebujete úplně jiné vybavení než před třiceti lety.

Podívejte se třeba na to nové depo pro linku D. To už není žádná obyčejná garáž pro vlaky. Budou tam nejmodernější technologie – automatické myčky, diagnostické systémy, které vám řeknou, co se s vlakem děje, ještě než se něco pokazí. A samozřejmě se tam myslí na přírodu. Šetří se energiemi, odpady se řeší ekologicky – prostě dvacáté první století, jak má být.

Přitom nejde jen o klasickou údržbu. Do budoucna musíme počítat s tím, že se objeví úplně nové technologie. Umělá inteligence, která předpoví poruchu dřív, než k ní dojde. Digitalizace všeho možného. Takže stavět depo znamená myslet nejen na cihly a kolejnice, ale i na počítače, školení lidí, dlouhodobou vizi.

A pak je tu ještě jedna věc – metro se bude rozšiřovat. Nové stanice, delší trasy, možná i úplně nové linky. Každý další úsek znamená víc vlaků v provozu, a ty musí mít kam na noc, kde se opraví, kde projdou kontrolou. Když se plánuje, kde depo postavit, musíte myslet na provoz, ale taky na lidi, kteří bydlí v okolí. Nikdo nechce mít pod oknem hluk a smog. Moderní depa se proto navrhují tak, aby co nejméně rušila, a někdy do nich dají ještě kanceláře nebo školicí místnosti pro zaměstnance dopravního podniku.

Investice a financování budoucích projektů pražského metra

Investice do rozvoje pražského metra představují jednu z nejvýznamnějších položek v rozpočtu hlavního města a vyžadují plánování, které sahá daleko do budoucnosti. Město musí počítat s penězi z vlastního rozpočtu, od státu i z evropských fondů. Když se podíváte na čísla, celkové náklady na rozšíření sítě běží do stovek miliard korun. Prioritou zůstává dokončení linky D, která propojí jižní část Prahy s centrem a konečně trochu uvolní přetížené linky A a C.

Stavba nových úseků metra není záležitost na rok či dva. Praha každoročně věnuje obrovské prostředky na přípravu a realizaci metrostrojů, a to nemluvíme jen o nových tratích – modernizace toho, co už máme, také stojí nemalé peníze. První úsek linky D by měl jet ve druhé polovině dvacátých let a jen tato první etapa vyjde na víc než šedesát miliard. A co všechno se za to postaví? Tunely, stanice, nové soupravy, technologie, bezpečnostní systémy – prostě kompletní infrastruktura.

Ale linka D není jediný projekt na stole. Dlouhodobé plány počítají s prodloužením linky A na obou koncích, což by mělo zlepšit dostupnost okrajových čtvrtí a podpořit jejich další rozvoj. Natáhnout trasu na sever do Suchdola a na východ do Depa Hostivař? To znamená další desítky miliard. Tyto projekty jsou zatím ve fázi studií a reálně se s nimi počítá až ve třicátých letech.

Bez evropských peněz by to Praha měla hodně těžké. Hlavní město úspěšně čerpá prostředky z operačních programů zaměřených na udržitelnou mobilitu a rozvoj městské infrastruktury. Co bude po roce 2027? To je klíčová otázka. Pokud se nepodaří vyjednat pokračování této podpory, výstavba se prostě zpomalí. Město proto zkoumá i jiné možnosti – třeba veřejno-soukromá partnerství, která by mohla některé projekty urychlit.

A pozor, nejedná se jen o nové tratě. Modernizace stávajících linek, výměna starých vlaků a zavádění nových technologií – to všechno potřebuje pravidelný přísun peněz. Pražské metro postupně přechází na automatický provoz, což znamená velké investice do úprav infrastruktury a instalace moderních řídících systémů. Ano, je to drahé, ale dlouhodobě to ušetří provozní náklady a zvýší kapacitu celé sítě.

Financování budoucnosti pražského metra je zkrátka složitá záležitost. Vyžaduje spolupráci mezi městem a státem, strategické plánování s ohledem na to, jak se Praha vyvíjí a co její obyvatelé skutečně potřebují.